Water Lilies

15. září 2013 v 21:11 | natalin |  Jednorázovky
Slíbená povídka je tu :D
Viděl jsem jak jsi umírala...tvé oči prosili o pomoc,ale já...nemohl jsem...Ruce svázané za mými zády mi to nedovolovali.Ta bolest kterou jsem cítil se nedá popsat.Když se tvé tělo nořilo hlouběji a hlouběji ke dnu...plakal jsem.Snažila jsi se vyplavat,ale ta neznámá síla ti to nedovalovala.Snažila jsi se zabrat a zachránit se,ale...nešlo to.Od rtů ti vyplavávali malé bublinky a pokoušela jsi se nadechnout.Můj křik se ozýval temným lesem.Volal jsem...nikdo však nepřišel.Lekníny,co na vodě plavali...se potápěli s tebou.Jakoby tě následovali!Jejich bílé-až narůžovělé kvítky mizeli s tebou.Pak...jsem tě ztratil.Síla,která ě držela povolila a já se za tebou vrhly.Voda byla ledová.Prohledával jsem jí,ale hodně dlouho.Tvé těla jakoby se vypařilo.Byla jsi prič!
Ach...tato vzpomínka se mi vrací každý den.Každý den tě vidím jak se topíš.Ten muž,který nám to udělal...který tě zabil a mě udělal díru v srdci.Našel jsem ho.Jistě víš co jsem udělal že?
Lekníny v tom jezírku,kde se to stalo už nikdy nevyrostli.Zůstalo samo...jako já.
Hledím do něj se zármutkem.Každý den.Tak i teť...ale něco je jiné.Je...živější!Je noc,ale ono září!Víc a víc!Najednou se začne objevovat leknín.Je větší a větší!Nejdříve jako dlaň...pak jako celá paže!Nakonec...zdá se mi,nebo...začíná chytat obrysi člověka.
V té záři jsem tě nejprve nepoznal.Myslel jsem si,že jsi nějaký přelud!Teprve když jsi promluvila jsem pochopil...že jsi skutečná...
"Sasuke."zašeptala si.Natáhla jsi ke mě ruku a pohladila.Na tváři mi po tobě zůstalo mokré místo,které studilo.
"Sakuro."oplatil jsem ti.Klepal se mi hlas.V tu chvíli mi bylo jedno,že pláču.Ano.Plakal jsem.Poprvé za dlouhou dobu mi kutáleli slané slzy po tváři.
"Neplač přece."zanaříkala.Pokusil jsem se tedy slzy zastavit,ale...nešlo to.
"Nemohu."svěřil jsem se ti a pousmál se.Přistoupil jsem o krok blíž a tiskl tě k sobě.Okamžitě jsem byl promočený.
"Nastydneš."pokusila jsi se zavtipkovat.Povedlo se.Tímhle mě asi vždycky rozveselíš.Políbil jsem tě na čela a pohladil po růžovích vlasech.
"Co se s tebou stalo?"svraštil jsem obočí a podíval se na tebe.Koutek ust se ti zdvihl v usměvu.
"Umřela jsem a pak...proměnila jsem se ve vodu.Každý den jsi sem chdil.Vím to,ale až doteť jsem se ti nedokázala...ozvat."po tváři ti sklouzla slza,která když dopadle,se proměnila v leknín.Nevěděl jsem co říct.Dlouhou dobu jsem mlčel a ty mi pak řekla...
"Všechno je v pořádku."Ano.Vždy jsem tě uklidňoval já,ale tentokrát...jsem to potřeboval od tebe.Potřeboval jsem tvá slova,potřeboval jsem tvé objetí...
"Ne."prudce jsem zakroutil hlavou a přitiskl se ještě víc.
"Ty už..."nedokázal jsem to vyslovit nahlas,ale ty jsi to dořekla za mě.
"Nejsi?"mírně jsi mě od sebe odtlačila a zhluboka se mi zadívala do očí.
"Jsem a navždy budu...tady..."položila jsi mi ruku na hrudník.Usmál jsem se,zaklonil hlavu a podíval se na hvězdy.
"Ano."zavřel jsem oči.
Ta noc...nahradila můj smutek.Když jsi mě na jejím konci políbila,srdce se mi zacelilo.Zůstala si v něm.Našla sis někde malé místečko,ve kterém jsi zůstala navždy.A i přesto,že jsem tě tehdy viděl naposled...nikdy jsem nezapoměl...
Budeš navždy můj leknín...

Ták?Prosím hevězdičky a komentáře :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 16. září 2013 v 9:43 | Reagovat

Veľmi krásne,ale smutné mala som slzy na krajíčku.

2 Adik Adik | Web | 18. března 2014 v 20:03 | Reagovat

je to bylo krásní :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama