Taimou 3/3

3. června 2013 v 21:36 | natalin |  Jednorázovky
Mám tu poslední díl téhle jednorázovky.Tak snad se bude líbit :D
Sasukemu jsem po vyzvání povyprávěla svůj příběh,jak jsem se sem dostala.Nebyl překvapený a to jsem se docela divila.
Po pár hodinách jsme se z jezkyně vydali dál na sever.Ptala jsem se ho co tam a on mi odpověděl,že tam má nějaké nedořešené záležitosti.Jen jsem nadzvedla obočí a pokračovala v cestě.
"Hm....takže ty nejsi voják legií?"podívala jsem se na něj a on zakroutil hlavou.
"Ne.Býval jsem,ale po tom co otec zemřel se to celé zvrtlo.Římští vojáci začali být agresivní,utočili na neviné lidi a......no prostě jsem to tam nemohl vydržet a utekl jsem."Po téhle jeho větě mi vysvitlo.No ano!Jeho otec byl Fiukagu Uchiha!Velitel všech devíti legií!Od první.....až po tu poslední!Četla jsem o tom nedávno.
"To je mi líto."Podívala jsem se na něj soucitně a on se ušklíbl.
"Není co."dál jsem nic neříkala.....nevěděla jsem co.Bála jsem se,že řeknu nějakou pitomost.Na Sasukem mi začalo docela záležet a nechtěla jsem ho něčím naštvat,nebo urazit.No.....lehce řečeno jsem držela jazyk za zuby.

"Dneska přespíme tady."černovlásek ukázal na místo ukryté mezi stromy a hustým křovím.Přišlo mi to tam takové...nebezpečné,ale on je velitel,tak jsem kývla v souhlas a rozprostřela deky.
Sasuske se zatím pokoušel rozdělat oheň,ale dřevo bylo z prudkého lijáku,který nás zasáhl odpoledne mokré.
"Dnes budeme muset vydržet bez ohně."vzdal to po půlhodinovém snažení a přkryl se pod slaboučkou deku vedle mě.
Snažila jsem se usnout,ale noc byla nemilosrdná a vzduch nám ochladila na nejvíš osm stupňů.Klepala jsem se jako osika a sažila si deku nahrnout co nejvíc k sobě,ale bohužel.....čím více se noc blížila ke svému vrcholu....tím větší byla zima.
"Pojď ke mě."slyšela jsem Sasukeho hlas a následně sylnou ruku na svém boku.
"Taky je mi zima a tělesnou teplotu si udržíme jedině takhle."dodal pak a já se k němu přitulila.Měl pravdu.Okamžitě mi přes kůži prošlo jeho teplo a já cítila,jak se mi znovu rozproudila krev.Bylo to víc než příjemné.Ne jenom tím teplem,ale i jeho......přítomností.Ano.Bylo mi s ním dobře.

Ráno bylo.....příjemné.Ležela jsem na Sasukeho hrudi a on mi hladil vlasy.Bylo to hezké,ale nevěděla jsem jak si to mám vyložit.Nadzvedla jsem hlavu a podívala se mu do oči.
"Co to děláš?"zašeptala jsem.
"Jestli ti to vadí,tak přestanu."odtáhl ruce a já zakroutila hlavou.
"Ne.Je to příjemné."zavrtala jsem se mu ještě víc do náruči,která mi po celou dobu tady poskytla jako jediná utočiště.
Takhle jsme leželi ještě dobrou půl hodinku,když pak najednou udělal něco,co jsem tedy v žádném případě nečekala.
Sklonil se nade mě a své rty přiložil na mé.Vytřeštila jsem oči.Byl to sice jen krátký polibek,ale přece.....byl skutečný a líbil se mi.....ano!Po tom co skončil jsem si jeho hlavu přitáhla zase spátky k sobě a polibek mu oplatila.
"Sakuro...."zašeptal a odtáhl se kousek ode mě.
"Hmmm..."zamručela jsem se zavřenými oči a vychutnávala si jeho dotyky.
"Někdo tu je."přiblížil se ještě blíže k měmu uchu a já se prudce rozhlídla.Někdo tu je.....někdo nás sleduje!
"Buď v klidu a dělej jako že se nic neděje."zašeptal znovu a já se pokusila jeho rozkaz poslechnout a chovala se stejně jako předtím.
Chvilku se nic nedělo,když pak najednou Sasuke výlítnul a hodil nůž přímo do srdce muže,který se k nám potichu blížil.
"Je jich víc."řekl pak a začal balit deky.Já jsem mu toky trochu pomáhala,ale většinu času jsem se spíš ohlížela a dávala pozor.
Sasuke si na záda hosil batoh,vzal mě za ruku a rozutekli jsme se.Kličkovali jsme mezi stromy.Běžela jsem,jak nejrychleji jsem mohle,ale na černovlasého vojáka jsem neměla a tudíž ani na ty,kteří nás pronásledovali......přibližovali se......cítila jsem jejich dupot.....byl stejně hlasitý jako zběsilý tlukot mého srdce......bála jsem se.......
Najednou Sasuke prudce zastavil a strčil mě za svoje záda.
"Uteč!"zasyčel,ale já jsem nemohla.....nemohla jsem ho tam nechat samotného...
"Ne."natáhla jsem se pro luk,který mi Sasuke vyrobil.
"Budeme bojovat....společně."kývla jsem na něj a vrhly jsme se d boje.Za tu malou chvíli,co jsem tady jsem se naučila docela dobře střílet.Ano.Když jsem to skoušela poprvé netrefila jsem skoro nic,ale teť.......myslím,že je to slušné.
Zbraní jsem namířila na muže,který byl nejdál ode mě.
Pif!......šíp prolétl vzduchem a zapíchl se přímo do srdce.Byla jsem ráda,ale zároveň se mi chtělo plakat......někoho jsem zabila a jistě to nebylo naposledy.
Pořád jsem vypouštěla šípy,ale už ne s tokovou učiností......byla jsem jako......zmražená.Nohy mi ztěžkly a já pohybovala jen rukama.....
"Sakuro pozor!"vykřikl Sasuke,ale bylo pozdě.
Někdo mi mečem proklál tělo a já padala k zemi.......bylo to.....dlouhé,skoro nekonečné,ale když jsem dopadla.....bolelo to.
Viděla jsem černovláska,jak zabíjí zbylé muže a sklání se nade mnou......něco mi říkal,ale já vnímala jen jeho slzy padající na můj obličej.Pohladila jsem ho......
"Je mi to tak líto Sakuro."brečel.Bylo to....zvláštní....nikdy jsem neviděla muže plakat......
"To je v pořádku..."zakuckala jsem se a vykašlala trochu krve.
"Pamatuj si.....stejně nejsem z tohohle světa."zašeptala jsem mu pak a políbila ho.....byl to polibek rozloučení.....
"Miluju tě."řekl mi a já se z posledních sil usmála.
"Miluju tě."zopakovala jsem po něm a pak zavřela oči v nekonečném spánku.....nebo ne?

Otevřela jsem oči a rozhlídla se po místnosti........stěny,okno,kapky které na něj dopadaly.....byli mi povědomé.Podívala jsem se před sebe....jsem doma!Ano!Kniha byla otočená na přesně té stránce,na které jsem ji viděla naposledy!Ale jak?Byla jsem mrtvá ne?Zemřela jsem v Sasukeho náručí!
Pořádně jsem se podívala na stránku a všimla si vzkazu:
Tvůj sen se splnil.....tvůj život se změnil a pomatuj......láska tě nečeká na každém rohu,tak buď opatrná a vybírejsi,kde ji budeš hledat.....

Pořád jsem nad ním přemýšlela,ale po dvou měsících bloumání jsem se toho rozhodla nechat a začala znovu fungovat.S kamarády jsem se začala bavit jako dřív,ale o svém malém tajemství jsem raději pomlčela.
Až jednou se stala věc,kterou jsem nečekala.....
Zrovna jsem se procházela po ulici....byla zima a tak jsem na sobě měla péřovou bundu a zelenou čepici s bambulí.
Najednou se z ulice vyřítil on......voják z mého snu.....jeho černé oči se rozzářili,když mě uviděl.....
"Sasuke?"zašeptala jsem a on přikývnul.
"Jak jsi se sem dostal?"řekla jsem,teť už trochu víc hlasitěji a přitulila se k němu.
"Sám nevím....."zamyslel se.Ne.Bylo mi jedno,co tu dělá,nebo jak se sem dostal......hlavní je,že je tu.....se mnou.....na vždy..........

Konec!Hurá,hurá,hurá!Tak jak se vám líbí?
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | Web | 4. června 2013 v 8:21 | Reagovat

Krasne len škoda,že si nenapísala ako sa tam dostal.Ja by som tomu dala ešte jednu časť ovšem ked by sa ti chcelo to napísať.

2 Katty Katty | 4. června 2013 v 21:53 | Reagovat

Krásné. Povedlo se ti to :))

3 ~Light ~Light | Web | 5. června 2013 v 23:46 | Reagovat

Také nedokončené, ale páči sa mi myšlienka príbehu, len škoda, že je to také .. krátke? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama