Waterfall

4. května 2013 v 14:54 | natalin |  Jednorázovky
Ták další jednorázovka.Vím,že byjste radši Space love,ale já mam tenhle týden až moc nápadů a témat,že bych to do dílovky nenacpala.


¨

Jako každého "puberťáka" mě život nudí.To jak nám rodiče přikazujou co máme a nemáme dělat.Nebo to,že si o nás holkách kluci myslej,že jsme všechny stejný.Tudíž "na jedno použití".To mě štve nejvíc.No nedivte se mi.V naší školo jsou samí uchylaci a když jdete na oběd,projde kolem vás patnáct kluků a deset jich vám šáhne na prdel...no neštvalo by vás to?Ale nejhorší na tom je to,že je to každej den stejný.Ano přijde mi to už dobrý tři roky.Každej den čekám,kdy se něco změní a ono nic!Je mi sedmnáct mám toho ještě hodně před sebou,ale někdy mi příjde jako by se můj život zasekl.Jako by něco stratil.
Ale mám své místo...místo,kde se cítím...výjmečná.Kde si můžu dělat co chci.Nikdo mě neslyší,nikdo mě nevidí...
Jsem tam jen já.Místo kde hučí voda.Kde tě osvěží kapky...jako déšť...
Vodopády za městem.Ano!Přesně ty!Průzračná voda padá do ještě průzračnějšího jezera.Ty ještě nejsou pošpiněny ekonomikou.Nikdo o nich totiž neví.Jen já...Každý den v podvečer k nim chodím.Jednoduše se vytratím z domu a vydám se pěšinkou v lese,která mě dovede k hustému křoví,za jímž se nachází ty vodopády.Nejkrásnější jsou v noci...když je jasná obloha.Měsíc se odráží od hladiny jezera,které se vlní pod náporem padající vody.Někdy mi příjdou...kouzelné.Ano!Někdy když si v nich máčím nohy mi příjde,že vidím vodní víli.Takové ty malé,téměř průhledné s ploutví.Příjdou mi jako skutečné.
A tam teť taky mířím.Za nimi...je uplněk,nebe čisté.Prostě dokonalá noc.Uzká cestička pomalu mizí a objevují se jen moje stopy v blátě ze včerejška.Snažím se našlapovat přesně do nich i když nic moc nevidím.A pak...vejdu na tu malou mítinku,kde se nachází to nejkrásnější místo na zemi...ale rychle se zase schovám.Někdo tu je!
Muž.Stojí pod vodopády a na jeho holá záda padají kapky vody.Vidím joho černé vlasy,ale nic víc.Měsíční světlo ozařuje jeho bledou kůži,která se leskne.
Je....jinej.Nemyslim jinej jako...mimozemšťan.Myslim jinej jako,že z něj cejtim něco,co jsem u nikoho jinýho neviděla.
Najednou se prudce otočí.Co když mě slyšel?Vidím jeho černé oči,rovný nos a modrou pusu.Modrá pusa?Hmmm je zajímavej.Když udělá krok směrem ke mě souvnu a zakopnu o kořen.
"Sakra!"vykřiknu,ale dřív než dopadnu na zem mě zachytí silné paže.Podívám se nad sebe.To je on....
"Jsi v pořádku?"zahřmí jeho hluboký hlas a já se ošiju.
"Jo."vzdychnu a on mě postaví na nohy.Divné bylo,že byl suchý.Prve byl přeci ve vodě a ručník nebo něco takového jsem tu neviděla.
"Em děkuju."ještě,že byla tma,protože jinak by se mi asi smál jak jsem se červenala.Ne to je slabé slovo...rudla.
"A co tu děláš?"podíval se na mě tázavým pohledem.
"No em..."nevěděla jsem co říct.Byla jsem z něj nervozní.
"Já sem chodím hodně často."podrbala jsem se ve svých růžových vlasech.
"Že jsem tě ještě nepotkal."ušklíbl se a já mu usměv oplatila.Sakra!Neměla bych se tu bavit s cizím člověkem!
"No viš...em...já už budu muset jít."vyhrkla jsem ze sebe a otočila se k odchodu,ale jeho silná paže mě zastavila a otočila zpátky k sobě.
"Počkej."ušklíbl se.
"Není slušné odcházet od někoho,když s tebou mluví.Pojď si třeba sednout k vodě."navrhl a já přikývla.Musím uznat,že se mi tam s ním moc nechtělo,ale zárověň jsem byla ráda.Usadili jsme se kousek od vodopádu,nohy jsme si hodili do vody a jen tak si povídali.O všem možném!Například jsem mu vyprávěla srandovní příhodu,která se stala tohle léto,on se mi zase svěřoval kde žije,jak se jmenuje a takový ty kraviny.Hrozně jsme se spolu nasmáli.Nikdy jsem nikoho tak vnímavého nepoznala.Tedy...myslím z kluků.
"Takže..ty nejsi odsud?"podívala jsem se na něj a u toho cákala vodou všude okolo.
"Ne."Usmál se.Další zajímavost které jsem si ne něm všimla....ta pusa....byla modrá a teť je normální.No.Asi se mi to jen zdálo.
Jen tak jsem se na něj dívala,když se najednou záludně usmál a vstal.
"Co děláš!?"vyjekla jsem,když mě vzal okolo pasu a hodil do vody.Následně skočil za mnou.
"No není to super?"zeptal se mě a ponořil se do teplé vody.Když se po minutě nevynořil.Docela jsem se o něj začala bát.Chtěla jsem se ponořit za ním,když najednou ta voda začala zářit.Ano zářit!Takovým tmavě modrým světlem.Uplně mě to zhypnotyzovalo!Ani jsem si to neuvědomila,ale začala jsem se potápět.Nešlo to.....nešlo se dostat zpátky nahoru.Začala jsem se dusit!
"Nadechni se."uslyšela jsem Sasukeho a rohlédla se okolo sebe.Byl tam.Držel mě okolo pasu.Uposlechla jsem tedy jeho příkaz a pokusila se nadechnout.Šlo to.Ale jak?Vždyť jsem pod vodou!
"Jak to,že...."Vysoukala jsem ze sebe a čenovlásek se usmál.
"To je na dlouho,ale určitě ti to jenou vysvětlím."Sakra!On vážně není normální!
"Dobře."vzdychla jsem.
"Tak mi alespoň řekni kde jsme."znovu jsem se okolo sebe rozhlédla,ale neviděla jsem nic jiného než nějaké rostliny a.....ty víly.Ano!Ty malé víly o kterých jsem vyprávěla!
"No víš....tady já žiju."podrbal se v uhlově černých vlasech,které načechrávala voda.
"Takže ty jsi...mořská víla?"zahihňala jsem se,ale v jeho očích jsem žádné pobavení nespatřila.
"Něco podobného."Přikývl.Až teť jsem si toho všimla....V jistém odlesku byli vidět malé šupinky,které měl všude po těle.Vážně.Jen takové nenápadné,na dotek nepoznatelné,ale byli tam...
"A proč jsi mě sem vzal?"nadzvedla jsem jedno růžové obočí.
"Protože..."znovu se podrbal ve vlasech a po krátké pomlce pokračoval.
"Protože ty jsi jedna z nás."vyvalil na mě a já vykulila oči.Jedna z nich?
"A na to jsi přišel jak...."načala jsem větu a čekala až jo dokončí.
"Tak,že je vidíš."ukázal rukou na malá stvoření,která plavala okolo nás.Jen tím,že vidím nějaké nadpřirozené jevy jsem jedna z nich?To je blbost.....
I když jsem se snažila svému podvědomí nakecat,že to blbost opravdu je....věděla jsem,že nebyla.Vždycky jsem byla jiná.Projevovalo se to hlavně ve vodě.Vždycky jsem byla ta nejrychlejší,ta která milovala déšť.....
"Věřím ti."řekla jsem Sasukemu po souboji se svým mozkem a srdcem.On se jen usmál a následně udělal něco,co mě totálně odrovnalo.
Políbil mě.Bylo to užasné!Takové jemné,ale zárověň dravé.Nedokážu si to jinak vysvětlin jen.....miluju ho....

Vím.Všechny mé povídky končí stejně....miluju tě nebo miluju ho....Jestli vás to už otravuje určitě mi to napište.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | Web | 4. května 2013 v 21:44 | Reagovat

Mňa to neotravuje a som rada ked to tak končí.

2 Michyseji Michyseji | Web | 6. května 2013 v 18:11 | Reagovat

nie podla mna je to velmi sladké a ja také povedky zbožnujem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama