Taimou 1/3

18. května 2013 v 10:03 | natalin |  Jednorázovky
Ták jo tohle mě napadlo,když jsem koukala na jeden film.Hrozně se mi líbil a napodlo mě napsat o něčem takovém povídku.Nadpis znamená v překladu sen a je to japonsky.Vím,že se to k tomuhle příběhu nehodí(myslím ta japonština),ale mě se to hrozně líbí.
Můj sen.....Doby,kdy vojáci bojovali o čest a slávu....kdy chránili svůj lid.Ty doby,které již dávno pominuli a nikdy se nevrátí.Mám dokonce i přesný dotum,letopočet.....140 n.l.Doba,kdy se znovu našel orel deváté legie,doba,kdy byli praví hrdinové jako Marcus Aguila,jeho otrok Esca a další...ano přesně tam bych se chtěla vrátit do dob deváté legie....Nosit kovové brnění,střílet z luků,tasit meče...jistě možná jsem blázen,ale....nechci si ničit sen.Ty doby jsou i jen z vyprávění tak...užasné!Kouzelné!Ty příběhy se mi vryli do paměti.Knihy o nich si čtu pořád do kola.....a asi nikdy mě neomrzí....Vím...můj sen je bláznivý a asi i nesplnitelný,ale já i přes to....věřím.Sice to byla krvavá doba,ale....to je právě ono,to je ten důvod,proč chci v těch dobách žít!
Halo!Je dvacáté první století a na můj vkus až moc velká nuda.Den je pořád stejný...možná o víkendu něco podnikám s přáteli.
Vetšinu volného času ale tisknu hlavu k oknu a přemýšlím stejně jako teť.

Prší....kapky pomalu stékají po mrazivém skle a pár jich přes pootevřené okno ukápne dovnitř do pokoje.Jednu si nechám spadnout na prst.Pořád nad tím snem přemýšlím....teť,jako nikdy jindy ho nemůžu vymanit z hlavy.Ne že by mě to otravovalo.Spíš....je to zvláštní.
Není to jako když přemýšlíte nad školou,nebo...prácí.Je to něco uplně rozdílného.
Podívám se na knihu,kterou mám položenou na nočním stolku.
ŘÍMSKÉ LEGENDY.
Je otevřená na straně 127 a její žluté stránky se nadzdvihávají z náporu větru,který proudí oknem.
Najednou se listy prudce nadzdvihnou a knihou začne listovat nějaká záhadná moc.Leknu se.Tohle není normální!To nemůže být normální!Zas tokový průvan tu není!
Okamžitě se zvednu a za kličku okno zaklapnu.Kniha,ale dál listuje........po malé chvilce se zastaví.Opatrně nakouknu......strana 143.Příběh o Slu.....Něco se děje.Nadpis začne zářit a jeho písmenka se začnou pohybovat.Najednou padám.Cítím překvapivé teplo země a pak omdlím.....

Něco mě šimrá na ruce.Oženu se v domění,že je to jen nějaký komár nebo moucha.Bohužel se to po malé chvilce zase vrátí.Pomalu otevírám oči.Oslepí mě prudké světlo.Dlaň si položím na čelo a čekám,než si mé zelené oči zvyknou na sluníčko.
Ležím na nějaké louce.Tráva mě šimrá po celém těle.Kam jsem se to sakra dostala?!Tohle není určitě naše město.Žádné takové louky u nás nemáme!

Pomalu vstávám.Trochu se mi motá hlava,ale dá se to vydržet.Rozhlídnu se.Není tu nic než jen rozlehlé louky,kopce a les.Žádná civilizace....nic jen ta nádherná příroda.
Najednou něco zaslechnu....halsy.Jsou za mnou.Prudce se otočím a zatají se mi dech.Vojáci.Ti Římští.Vím to jistě mají totiž znak deváté legie-orla.Bojím se jich.Vypadají tak....děsivě.Přesně jako jsem si je představovala.
"Hele vidíte ji?!"zakřičel jeden a ukázal mým směrem.Pod jeho hrubým hlasem jsem se rozklepala.Byly ode mě max. 150metrů.Najednou zrychlili krok a já se rozeběhla.Kroky za mnou se zrychlili.Věděla jsem to.....vydali se za mnou.Ten adrenalin,co zaplavil mé tělo....připadala jsem si...stísněná.Jako bych utíkala,ale neměla kam.Pořád jsem se snažila přiblížit k lesu.Tam mám větší šanci na utěk.
200metrů....150.....100....50!Do lesa jsem vběhla tak prudce,že jsem se odřela o větev,která trčela ze stromu.Trochu jsem sykla,ale bolest v příštích vteřinách vystřídal ještě větší strach.Byly kousek za mnou.Asi tak 50 metrů.Nechápu jak se mi mohli tak rychle přiblížit.Utíkala jsem co mi nohy stačili.Větve mě šlehaly do obličeje,ale snažila jsem se toho nevšímat a pokračovala jsem ve zběsilém běhu.Kdyby mě chytli....co by udělali?
"Hele neutíkej nám.My tě stejně dostaneme!"zakřičel jeden a já ještě zrychlila.Palčivá bolest v noháh mě otravovala,ale....šlo mi o život!
"Ale notak kotě!"přišli mi jako puberťáci od nás ze školy.Ohlédla jsem se.Byly pořád blíž a blíž.Mé nohy už pomalu,ale jistě zpomalovaly.Ohlédla jsem se znovu,pro určení jejich počtu:5.To je moc!
Pořád jsem běžela......chvílemi mi to přišlo jako....špatný sen.Počkat....no jistě!Není možné,abych se ocitla v dobách Říma.I v zuřivém běhu jsem se štípla do ruky.....nic.To není sen.
Obratem jsem se vyhla stromu a pokračovala dál.Přede mnou se najednou něco zalesklo....řeka!Na chvilku jsem zaváhala,ale pak skočila do studené vody.Začala jsem se dusit.Byla jako led.Snažila jsem se přebrodit,ale šlo to pomalu.Jako tekutý písek.Znovu jsem se ohlédla.Vojáci zůstali na břehu a pak se rozutekli směrem do prava.Až teť jsem si všimla,že je tam malá,nenápadná lávka.
"Sakra!"zanadávala jsem si pro sebe a s ještě menším náskokem se vyškrábala na druhý břeh.Tohle mi příjde jako honička na myš,ale.....proč po mě jdou?Nic jsem snad neudělala ne?
Znovu jsem se rozběhla,ale nohy mě poslouchaly ještě míň než předtím.To ta ledová voda.Jako by mě paralizovala.Jejich dupot jsem slyšela těsně za sebou.Jistě se ani neunavili.
Najednou jsem jakoby ohluchla.Začala jsem se kymácet a stratila rovnováhu.Spadla jsem.
Vojáci se nade mnou sklonili a s výtězným usměvem mě jeden vzal do náruče.
"Já říkal,že tě dostaneme."ani jsem si ho nestihla prohlédnou a omdlela jsem.

No tak co?Jak se vám líbí?Přemýšlela jsem,že z toho udělám dílovku,ale to by bylo zase moc zdlouhavé.No nic.Prosím vás o komentíky a hvězdičky.
Chyb si nevšímejte byla jsem líná si to překontrolovat :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cherry Cherry | E-mail | Web | 18. května 2013 v 19:58 | Reagovat

I když trochu rychlé, pořád zajímavé :)

2 Aki Aki | Web | 19. května 2013 v 10:26 | Reagovat

No mňa to veľmi zaujalo rýchlo pokračko.

3 Katty Katty | 20. května 2013 v 14:32 | Reagovat

Nádherný děj !! MOc se těším na pokračování x))!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama