Rovnost výměny

1. dubna 2013 v 13:19 | natalin |  Jednorázovky
Ták lidi na tuhle jednorázovku jsem chytila inspiraci v Fullmetal alchemist(jistě znáte).Dneska jsem stihla skouknout osm dílů a mám docela dost nápadů tak nečekejte Space love!
Víte co se říká:Oko za oko,zub za zub.A takhle to platí i v našem světě.Pokud něco chceš musíš za to zaplatit a to je můj problém.Nemám totiž čím platit.Stát se na mě vykašlal a já jsem teť jako bez duše.Den co den se potloukám ulicemi a scháním jídlo,pití a oblečení,ale kdo by dal potrhané holce jako mě něco,když nemá čím zaplatit.Musím se přiznat.Já ne.A oni na to mají stejný názor.Vyhánějí mě s košťaty v ruce a řvou ať vypadnu.Chcete znát můj příběh?No je to prosté.
Byla jsem voják státu,pes který dělá vše,co mu nakážou.Ano přesně to je to správné slovo:pes!Jasně měla jsem přímo skvělý plat,ale...já to nechtěla.Nechtěla jsem přijít do práce,dozvědět se ukol a splnit ho.Někdy totiž byli tak...obludné,že jsem to nedokázala.Ano takový jsem zbabělec.Když na to po dlouhé době přišly okamžitě mě vykopli a na mé místo postavili dalšího chudáka.Ptáte se proč jsem takovou práci vůbec chtěla?Nechtěla,ale musela jsem.Důvod?To není důležité.Teť se tu v dešti šramotím ulicemi.Hledám nějaký ukryt,ale...není to vůbec platné.Lidi se na mě dívají jako na zrůdu.
KAP,KAP...KAP.Kolena mám přitisknuté k bradě,ruce co nejblíže k mokrému a studenému tělu.V opuštěné uličce...
Najednou se tu někdo oběví.Ze vzdáleného koutu domu vychází člověk.Vypadá...velice.Ano i přes to,že je tma vidím svaly na jeho dlouhých rukou.Najednou zmizí.
"Sakra!Už z toho blázním!"zakleju nahlas.Ano!Jsem blázen!Rukama si stisknu hlavu.
"Možná.Jenom trochu."uslyším mužský smích a čísi paži na mém holém rameni.Pomalu zvednu hlavu.Stojí přede mnou muž.Do tváře mu pořádně nevidím,ale i tak vím,že jeho oči jsou černé jako studny.
"Promiň,že jsem tě tak vylekal."skloní se ke mě a palcem mi nadzvedne hlavu.
"Ale nemohl jsem si nevšimnout jak se tu potloukáš.Jistě mrzneš."usmál se a přes ramena mi hodil teplou deku.Kde ji sakra vzal?Vždyť nemohl vědět,že mě tu najde.Už jsem chtěla něco namítnout,ale on mi přiložil ukazováček na pusu a tím mě umlčel.
"Nechci slyšet žádné:ale,proč,jak nebo co.Jasný?"tímhle mě trochu rozesmál.Ale,proč,jak a co.Nejčastější otázky,který mě už taky pěkně štvou.Jen jsem kývla,že rozumím a radši mlčela.
"Tak...co kdyby jsi šla ke mě?"vyvalil na mě najednou a já vykulila oči.Chce abych šla k němu a nic za to nechce?Vždyť všichni lidé věří v rovnost výměny!On snad ne?
"Co za to chceš?"optala jsem se raději.Nevěřím mu...Chvili přemýšlel a pak se ušklíbl.
"To se dozvíš až pak."Příjde mi takovej....tajemnej.Nevím jestli mu můžu věřit.Vždyť ani nevím kdo je.Neznám ho a mám jít k němu domů?Blbost,ale zase....lepší než tu umrznout.
"Já nevím."vzdychla jsem a on se usmál.
"Neboj nejsem žádnej uchylák nebo tak."No....
"Tak jo."usmála jsem se a pokusila vstát,ale co to?Jako by mě nohy neposlouchali.Hrozně mě boleli chodidla.Jako bych tam měla zabodnutých sto nožů.
"Au!"sykla jsem,muž se ke mě sehnul a vzal do teplé,svalnaté náruče.Chtěla jsem se mu vzepřít,ale on mě nenechal.
"Klid.Já ti nic neudělám."usmál se a rozešel se temnou uličkou.Celá tahle scénka mi přišla tak...nereálná.Jako bych celou dobu spala.Podívala jsem se mu do černých očí.Tady už bylo světlo,tak jsem viděla rysy jeho obličeje.Byl nádherný.Bledá kůže,vlasy se stejnou barvou jako oči a na krku takový divný znak.Nevím jak ho popsat,ale vypadal jako kruh,ve kterém byli tři kapky.Už jsem někde něco takového viděla,ale nemůžu si vzpomenout kde?Muž si nejspíš všiml kam koukám a odpověděl mi na otázku,kterou jsem měla v očích.
"To je znamení."řekl s kamennou tváří.
"Čeho?"sakra!Jsem moc zvědavá.
"Mé chyby."řekl a pak pokračoval se smutným výrazem ve tváři.
"Stalo se to když mi bylo osmnáct.Byl jsem voják,ale nikdy jsem jím být nechtěl.Vzpomínám si,že jsme byli ve válce,ale já je zradil.Dáál už tě to zajímat nemusí."Nevím,ale v tu chvíli mi ho bylo líto.Vypadal tak....ztrápeně.
Po deseti minutách jsme vyšli z města.Trochu mě to vyděsilo,ale jakmile jsem spatřila velký dům uklidnila jsem se.
Muž i se mnou v náruči otevřel dveře.Byla jsem překvapená,že ho nikdo nepřivítal.Nevím.Čekala jsem nějakou mladou ženu,ale on...nikdo.Přes pět pokojů mě přenesl do ložnice(doufám,že pro hosty)a položil na postel.Bylo to tak příjemné.Konečně po dlouhé době cítím,že jsem doma.Ne!Neměla bych mít takové pocity,ale...nemůžu si pomoct.
"Promiň zapoměl jsem se představit."řekl muž,když něco hrabal ze skříně.
"Jsem Sasuke Uchiha."usmál se a hodil po mě nejspíš jeho dlouhé triko.
"Sakura."hlesla jsem unaveně.Neměla jsem sílu ani mluvit.
"Chceš pomoct?"nadzvedl jedno obočí a usmál se.
"S čím?"Jsem jako blbá.
"Převléct se."ušklíbl se a došel k posteli,na které jsem napůl seděla a napůl ležela.
"Jo."hlesla jsem ani jsem nevěděla co.Teprve až mě opíral o dřevo postele jsem si uvědomila na co jsem kývla.
"Vlastně ne!"vykřikla jsem a prudce zvedla ruce.Okamžitě mě začali bolet.
"Pozdě."ušklíbl se a začal mi sundávat triko.Chtěla jsem se bránit,ale neměla jsem na to sílu.
"Klid."usmál se.
"To je rovnost výměny."a políbil mě....

Ták lidi a dál si to musíte vymyslet sami!Chtěla jsem vám dát trochu volnosti,tak jsem to uplně nedokončila.Snad se vám povídka líbila a prosím pište KOMENTÍKY a HVĚZDIČKUJTE!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 itasaku15 itasaku15 | Web | 3. dubna 2013 v 19:15 | Reagovat

krása len škoda,že si to nechala otvorené, aj ked si to urobila naschvál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama