Nevzpomínám...1/2

7. dubna 2013 v 20:29 | natalin |  Jednorázovky
Nevím co k tomuhle říct jenom:snad se bude líbit!Jo a ještě!Nechala jsem se inspirovat z filmu:Navždy spolu.Mě osobně se hrozně líbí,tak jsem si řekla:Proč nenapsat něco takového na Sasusaku?Ne lidi.je to téměř totéž.jenom tam jsou ji né postavy a některé události.

Podle mě právě ty chvíle nám převrací život...Ty intenzivní okamžiky nám určují kým budeme...
"Díky."dívka s růžovými vlasy.Na začátku fronty pro parkovací lístky.Otočila se a já spatřil její pistáciově zelené oči.
Když procházela okolo mě.Otočil jsem se za ní.Ona tak udělala také,ale nezastavila se.Pokračovala dál.Nikdy jsem nikoho takového nespatřil a věděl jsem,že už ani nikdy nespatřím...Její usměv mě hřál až do té doby,dokud jsem nezjistil,že tu ty lístky nechala.Běžel za ní prodavač,ale já ho zastavil a řekl,že jí je donesu.

A právě tento okamžik je můj nejoblíbenější...
Zrovna zjistila,že je nemá a otáčela se,ale já ji poklepal na rameno a podal jí je.
"Tohle sis tam nechala."usmál jsem se a ona mi usměv oplatila.Nebyl nucený.Byl upřímný,nefalšovaný prostě nejkrásnější,co jsem kdy viděl.
"Díky.Chodím sem jen kvůli té dvouhodinové frontě.Ta karta je jen bonus."zavtipkovala a já se zasmál.Je vtipná.Podíval jsem se na její auto.Měla tam nálepku školy do které chodí.Umělecká.
"Ty jsi umělkyně?Maluješ nebo tak?"podrbal jsem se v uhlově černých vlasech.
"Hmm...zatím dělám všechno možné."usmála se a po dlouhé minutě ticha mi podala ruku.
"Jsem Sakura."hluboce se na mě podívala.
"Sasuke."oplatil jsem ji pohled a podíval se na ni lépe.Nemá jedinou chybičku.Jak v chování.Tak i ve vzhledu.
"No.Děkuju za kartu Sasuke."řekla s usměvem,otevřela dveře a nastoupila do auta.
"Počkej!"natáhl jsem k ní ruku a ona v půlce pohybu zastavila.
"Jenom jsem se chtěl zaptat."dal jsem si nervozně ruce do kapes a pokračoval.
"Jestli by jsi se mnou nešla na skleničku."podíval jsem se na ni s jasnou nervozitou v očích.Ona jen zakývala hlavou a řekla
"Tak jo."jen jsem vykulil oči.
"Jsi pro?"zeptal jsem se ještě raději,ale ona znovu zakývala hlavou a já se usmál.
"dobře platí."také jsem zakýval hlavou.Ona vystoupila z auta,zavřela dveře a cvakla s klíčky.
"Až po tobě."ukázal jsem jí rukou a ona šla.Stavili jsme se v Kafe Memoric.Taková malá,ale skvělá kavárnička.Ona si dala bílé víno a já červené.Potom jsem koupil bonbony.Takové ty čokoládové,jak má každy jinou příchuť.Na něco jsem přišel:I když ti nějaký nechutná...nakonec vlastně jo.
Potom mi vyklopila,že tu vlasně pracuje.Po dvou dnech jsem ji tam donesl růže.Byla jako vždy naprosto užasná a to i když měla červený nos jako ředkvička.Řekl jsem ji ať počká,že donesu kapky.
Tyto užasné chvíle se mi vryli do paměti navždy...Po roce a půl chození jsme se rozhodly,že se vezmem.Peněz jsme moc neměli,tak se svadba odehrávala potají v muzeum.Oddával nás můj kámoš Naruto a bylo to dokonalý.Tedy jen do té doby,než na nás přišel strážník a vyhnal.
Teť tu na ty chvíle strávené s ní vzpomínám.Ona leží v nemocnici a já čekám až se probudí.Pokud se ptáte co se stalo tak...měli jsme autonehodu.Na křižovatce do nás vjel náklaďák.mě se téměř nic nestalo,ale ona má něco s hlavou.Nevím přesně co ten název je dost složitý a já se z toho ještě oklepávám.
Doktorka mi řekla,že musí být nějakou dobu v umělém spánku.Prý aby se zklidnil organismus.
"Pacientku budeme pozvolna probouzet."usmála se na mě povzbudivě žena v bílém plášti.
"Dobře."
Problém je ale v tom,že člověka tvoří souhrn všech okamžiků,které kdy prožil.Se všemi lidmi které jsme kdy poznali.Tyto okamžiky tvoří naši minulost.Naše největší hity.Vzpomínky,které si v paměti znovu a znovu přehráváme:
"Ahoj."tehdy byl krásný den.Ona seděla na parapetu okna a hladila šedou kočku.nejspíš se tu někde zatoulala.
Jen vzhlédla a usmála se na mě.
"Co tu děláš?"hodil jsem si do pusy sousto sýru.Ona energeticky vstala a přišla ke mě.
"Nic."tvářila se jako andílek.
"Nic?"podíval jsem se na ni podezíravě,ale s radostí v hlase.
"Ne."proběhla kolem mě dovnitř do našeho skromného domečku.
"Jak to?"zeptal jsem se ji znovu.
"Prostě nic."usmála se a vběhla do kuchyně.
"ha ha!Tak nic.De se jíst."zasmál jsem se.Chvíli před tím jsem totiž vařil jídlo.
"jak dáš tomu blešounovi najíst vrátí se." zamával jsem metličkou a ona se na mě se smíchem otočila.
"A navíc.Já jsem alergickej."oplatil jsem ji ho.
"Hm...stejně jako seš alergickej na koliandr?"vyndala z ledničky džus a donesla ho na stůl.
"Koliadr nesnáším."osekl jsem jako malé dítě.
"No právě.To není alergie dá si někdo jahůdky?"zeptala se mích a teť už i jejích kámošu.Zapoměl jsem dodat,že tehdy bydleli s námi.
"Jasně!"vykřikli a vrhly se na plnou mísu čerstvích jahod.Jen jsem se v rohu usmíval a přichystával Sak jídlo.Když jsem ho měl hotový donesl jsem ho na stůl přímo před ní.
"Chceš ke mě?"zeptala se mě,protože jsem z borůvek na talíři vytvořil slovo.
"Nemáš tam náhodou chybu?"přiškmouřila se.
"Ne"natáhl jsem se a konečné písmenko předělal na:
"Chceš mě?"zašeptala Sakura potichu,tak aby to ostatní neslyšeli.
"Aaa"vzdychla,natáhla se ke mě a dala mi sladkou pusu.
"Jo."usmála se znova.
Tyhle vzpomínky jsou jedny z nejdůležitějších mého života.Jsou to takové ty,které by člověk nikdy nechtěl ztratit...
O rok později si splnila svůj životní sen.Postavila si svůj vlastní atelier.Nejdřív se jí tam nelíbilo,ale pak jsem ji odtamtud nemohl odtrhnout.Stavěla sochy a když nějakou začala.Molokdy jsem ji dostal jen pro sebe.
"Pojď už spát."rozespale jsem otevřel dveře do jejího malého království.
"Ach jo já nemůžu!"seděla na židli a před ní velká hromada zatím nedodělané sochy.
"Vždyť je to krásný.Takový umělecký určitě se to jednou prosadí a bude to dokonalý."usmál jsem se na ni povzbudivě a ona se na mě unaveně podívala.
"Ty mě máš asi hodně rád co?"jen jsem kývl hlavou.
"Proč?"zeptal jsem se.
"Protože ta socha je támhle a tohle jseu jen odpadky."ukázala na ležící ženu a usmála se.Sakra!
"Chtěla jsem je vyhodit,ale kvůli tobě si je nechám."usmála se spokojeně a já ji políbil na tvář.
"Dobře ale tet už pojď spát.Prosím."žadonil jsem.Pak jsme se spolu vydali do postele.
Tohle byl okamžik absolutní tělesné,duševní a veškeré jiné lásky....

"Netlačte na ní prosím.Bude trochu zmatená dopřejte jí čas."usmála se na mě doktorka.Je to už dva týdny po autonehodě a oni ji konečně probouzejí.
"Ahoj."usmál jsem se na ni,když otevřela oči.Rozhlížela se po bílé místnosti a její pohled se zastavil na mě.
"Co?"uzdychla a já jen vydechnul.Konečně jsem zase slyšel její hlas.
"Tak rád tě zase vidím."vybalil jsem na ní a ona se na mě znovu podívala.
"Co,co..."pořád zmateně opakovala.
"Sakuro?Nebojte se.Jste v nemocnici,měla jste autonehodu.Zranila jste se na hlavě,ale už je to dobré."vysvětlila jí doktorka.
"Jak se cítíš?"zeptal jsem se jí s usměvem na tváři já.
"Bolí mě hlava."vzdychla.
"No...to je naprosto normální,Něco vám na to přinesu."řekla znova ta doktorka a chystala se odejít ale...
"Byli další zranění doktore?"zeptala se mě moje Sakura!Doktore?Co to sakra znamená?Dival jsem se na ní jako na ducha.Copak si mě nepamatuje?Doktorka se zastavila a podívala se nejdřív na mě a pak na ní.
"Sak víš kdo jsem ne?"chtěl jsem se ujistit.
"Vy jste můj doktor."řekla a mě se zastavilo srdce.Ona si mě vážně nepamatuje.Celé ty roky,co jsem s ní žil...
"Emm."odkašlal jsem si a přešel vedle její postele.
"Jsem tvůj muž."řekl jsem jí.Ona se jen koukala,ale nic neříkala.Když jsem jí chtěl vzít za ruku.Ucukla s ní.Pak se na ní podívala a skončila na prstýnku.
Právě tohle byl ten okamžik,který všechno změnil.Celá ta léta....celý můj i její život...

Tak co jak se vám to líbilo.Doufám,že jo protože jsem si s ní dala dost velkou práci.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 itasaku15 itasaku15 | Web | 8. dubna 2013 v 9:47 | Reagovat

Krásna poviedka už sa neviem dočkať ako to celé skončí.Len dúfam že sa Sak vráti pamäť.

2 Hellequinassasin Hellequinassasin | Web | 8. dubna 2013 v 20:06 | Reagovat

Takže - pre mňa to bolo tak 50:50 lebo:
1. v príbehu som skoro nai nevyznala -.-
2. priama reč sa tam vyskytuje až moc často -.-
3. Príbeh je fajn, len...až príliš taký nemastný, neslaný.
Dúfam, že nabudúce sem dáš niečo viac z príbehu, priamu reč len tam, kde je treba ;)
Ja ti len radím :3 Nič viac
Btw, ďakujem veľmi pekne za pochvalu poviedky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama