Labutí píseň 10

25. února 2013 v 21:40 | natalin |  Labutí píseŇ
Blížíme se ke konci lidi!Prosím komentíky a hvězdičky.


Ráno jsme se probudili ve společném objetí.Po zlém snu nebylo ani památky,ale co když to bylo varování?
"Musíme vstávat."zabručel Sasuke po půl hodině a i přes to,že byl nahatý vstal a začal se oblékat.
Hmmmm......Ne!Já nejsem žádnej uchyl!
Po pěti minutách kochání Sasukeho těla a mých uchylných myšlenek jsem se tedy taky oblékla a vydaly jsme se z hotelu.
"Vydíš támhle ten kopec?"optal se mě a ukázal prstem na nejvyšší bod města.Jen jsem kývla.
"Tak tam se za pět minut sejdeme.Buď tam v čas."usmál se a vlepil mi pusu na tvář.
"Kam jdeš ty?"optala jsem se s pochybnostmi v hlase.
"Musím si něco zařídit."zabručel pod vousy a zmizel.Už zase.Pokaždý,když odejde mam pocit,že se nevrátí.To víte trauma z děctví.Vydala jsem se tedy na ten kopec.Bylo to celkem hezký místo.Na nejvyšším bodě byla kaplička a okolo ní různé stromy.Pod jeden jsem se uvelabila.Zapla jsem své genkai a snažila se soustředit na Sasukeho myšlenky.Musím přiznat.Ještě s tim mam problém a to obvzlášť u černovláska.Jeho sharingan to blokuje.
Najednou mé oči zaregistrovali pohyb.Jiný než nějaké zvíře a byla jsem si jistá,že Sasuke to nebyl.Ten by se přece neskrýval.Prudce jsem vstala.Někdo se přede mnou objevil.Měl černý plášť s kapucí,která mu zakrývala celý obličej.
"Kdo jsi."optala jsem se s odhodláním v hlase.Kekei jsem vypnula jelikož mě už boleli oči.
"Ty mě vážně nepoznáváš?"ušklíbl se.Jeho hlas mi přišel povědomí.Jako ze zlého snu...
"Ne."odsekla jsem a on znovu vydal ten výsměšný zvuk.Pak pomalu sundal temnou kapuci a já vzhlédla do ještě černějších očí.
"Itachi?"vykřikla jsem.
"hm"zabručel.
"Vidíš mě ráda?"usmál se znovu a v jeho očích se zableskl sharingan.Vrah.Uslyšela jsem hlas v hlavě.Vrah mých rodičů a mnoha dalších lidí.Odplivla jsem si.
"To určitě.Jsi jen slizký,hnusný had.Nemáš žádný cit!"vykřikla jsem a vstekle přivřela oči.
"Možná.Pamatuješ na tu básničku?"optal se hnusně a já si vybavila písmo na zkrvaveném papíru.
"Při svitu měsíce....
Objevím se....a Labutí písenˇ na tvou počest začne hrát.
Tvá krev se s hlínou spojí a pláč nebes se bude ozývat.
Sakury zčernají,písek zrudne a já se chopím toho,co
je v tobě."odříkal ji znovu a ušklíbl se.
"Jsi připravená ji splnit?"přiblížil se ke mě a já couvla.Jasně,že mě ta básnička už došla.Chce mé kekei genkai.
"Proč?Máš přece sharingan.Jednu z nejlepších technik."optala jsem se ho.
"Ano možná je jedna z nich,ale ani polovičně se nerovná té tvé.Ještě jsi neoběvila všechny její schopnosti.Ani ne polovinu.Jsi tak naivní."kde už jsem tohle slyšela?Tolik mě to ranilo.Už jsem to nevydržela a zautočila.Bouchla jsem pěstí do země,ale bohužel vedle.Kde je ten Sasuke?Znovu jsem se po něm ohnala a tentokrát neminula.Odletěl deset metrů daleko a zastavil se o strom.Pak se rozplynul.
"Sakra!"zanadávala jsem.
"Kde je?"otáčela jsem se pořád do kola a rozhlížela se.
"Tady"ozval se mi těsně u ucha a já ucítila ledové ostří na krku a teplou krev,která mi stékala po bílé kůži.
"Jsi připravená?"ušklíbl se.
"Nikdy!"křikla jsem a pokusila se vymanit z jeho sevření.Bohužel.
"Pusť ji!"uslyšela jsem Sasukeho nádherný hlas.
"Ale bráška je tady!"jako by zajásal Itachi a pustil mě.
"Itachi já tě zabiju!"vykřikl vztekle a rychlostí blesku byl u mě,odhodil mě k jednomu stromu a vrhl se na Itachiho.
Bála jsem se na ten souboj dívat.Sice jsem Sasukemu věřila,ale co když se mu něco stane?To bych nepřežila.
Jenom očkem jsem koukla na bratry,ale místo toho jsem vyděla dvě osoby zahalené v blescích.
"BUM!"ozvala se ohlušující rána až jsem si musela přikrýt uši.
Sasuke ležel vedle Itachiho a pokoušel se stejně jako jeho bratr vstát.Itachi měl bohužel víc sil a namířil na Sasukeho ostří meče.
"Zabiju tě!"vykřikl a už,už se chstal bodnout,ale.....v cuku letu jsem vstala a i na mě nadměrnou rychlostí zakryla Sasukeho tělo tím svým.Uslyšela jsem černovláskův křik a ucítila tlak na hrudníku.Nevědomky jsem vykřikla a svalila se na zem.Viděla jsem Sasukeho,jak vstává a probodává Itachiho svým mečem a pak se vrhá ke mě.
"Sakuro,Sakuro slyšíš mě?"bral můj obličej do svých dlaní a hlavu mi pokládal do svého klína.Jen jsem kývla hlavou.
"Musíš to vydržet!"vykřikl.
"Sasuke já..."nestihla jsem doříct,protože mě přerušil.
"Miluju tě."vykřikl a já pocítila jeho slzy na své krví pokryté tváři.On brečí?
"Nebreč."pohladila jsem ho po tváři.
"Skus se vyléčit."hlesl.
"Už nemám dostatek chakry.Nemůžu..."smutně jsem se na něj usmála.Věděla jsem,že umřu,ale nechtěla jsem ho opustit.Nemohla jsem.
"Sasuke."podíval se na mě.
"Miluju tě a vždycky to tak bude."vyřkla jsem z posledních sil a pak pomalu zavírala oči.Bolest ustupovala a já zaslechla zpěv.Andělé?Ne to nemůžou být...Labutě!Viděla jsem je.Jedna bílá,druhá černá.Obě nádherné.Ta tmavá mi připomínala Sasukeho.Měla stejně černé oči.Pak to skončilo a já se probudila.

Dívala jsem se na černý strop.Kde to sakra jsem?
"Dobré ráno."uslyšela jsem ten hlas.Ten nádherný hlas.
"Sasuke?"podívala jsem se do černých očí.
"Dobré ráno."usmál se a dal mi pusu.
"Co se stalo?"objala jsem ho a pusu mu oplatila.Vždyť jsem byla mrtvá ne?
"To byl sen?"opatal jsem se.
"Ne.Stalo se to."usmál se znovu.
"Ale jak to,že žiju?"posadila jsem se.
"Uzdravili tě už asi před týdnem.Nechápu proč jsi se vzbudila až teť."posadil se se mnou.
"Aha."vzdychla jsem.
"Teť na to nemysli."políbil mě.
"Dobře miluju tě."vzdychla jsem mezi polibky.
"Já tebe víc."

Ták to je konec!!!!!!!!!!!!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 itasaku15 itasaku15 | Web | 26. února 2013 v 19:45 | Reagovat

krasna poviedka už sa teším na nejaku novu.

2 Cherry Cherry | E-mail | 27. března 2013 v 18:42 | Reagovat

Krásné a mého komentu u 9.Dílu si nevšímej  to jsem se spletla.Zajímavá povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama