Labutí píseň 7

13. ledna 2013 v 18:28 | natalin |  Labutí píseŇ
Nestíhám!!!!!!!ale prosím komentíky!!!!


Já chci domů!!!!!!Při nejmenším mě bude stačit nějaká změna.Každý den je to to samý:Vstávání,snídaně,trenink až do večeře a spát.Nebaví mě to.Naštěstí mi Sasuke trochu věří a jdu s ním na misi.No moc jsem si nepolepšila.
"Tak jo co ještě budu potřebovat?"přemýšlela jsem nahlas když jsem si balila.Bohužel vám nemůžu říct kam jdeme nebo co budeme dělat,protože mi to Sasuke nechce říct.
"Sakuro?Sasuke už chce jít."Vlítnul do mého pokoje Seitsu.
"Jo vždyť už jdu."broukla jsem a hodila poslední potřebnou věc do batohu a vyšla za žralokem na chodbu.
Všimla jsem si,že se tváří sklesle.
"Co se děje?"podívala jsem se mu do očí.
"Nic"odvětil,ale viděla jsem na něm,že lže.Nechala jsem to tedy plavat,protože když Seitsu nechce něco říct tak to neřekne.
Došli jsme k velkým kovovým dveřím,za kterými venku čekal Sasuke.Měl na sobě plášť a v ruce další.
"Tohle si obleč"podal mi ho a já se do něj navlíkla.Byl podobný jako v,kterým jsem přišla akorát s Uchiha znakem.
"Nevezmu si to."ukázala jsem na znak.
"Tak to asi budeš muset,přece nechceš,aby tě se mnou někdo viděl ne?"Sakra!Nesnášim,když má pravdu.
Vyskočili jsme na strom a pokračovali směrem na Sever.
"Kam vůbec jdeme?"zeptala jsem se ho.
"Potřebuju do sněžné pro jeden svitek."ušklíbl se.
"Jaký"vyzvídala jsem znovu,ale on už mlčel.
Zbytek cesty už nic neříkal a já taky ne.Tak jsem vzpomínala.Na naše společné mise když jsme byli Genini.
Kakashi si vždy četl tu svou perzervní knížku,kterou skoro nikdy nepustil z ruky.Naruto nám vyprávěl vtipi,kterým se nikdo nesmál.Obzvlážť Sasuke,který si nejspíš plánoval jak zdrhnout a zabít bratra.A nakonec já.Malá,blbá holka,která po něm pořád pokukovala.
"Tady zastavíme."Byla sice noc,ale já díky svému genkai viděla dokonale.Zastavili jsme přímo pod stromem sakury.Tak,že nás zakrývali její dlouhé,růžové větve.
Nejprve jsme rozdělali oheň a potom stan.Tedy Sasuke rozdělal oheň a já stan.
"Půjdu se projít."oznámila jsem a rozešla se úzkou cestičkou do lesa.Po deseti minutách jsem uslyšela šumění vody.Hrozně mě lákala představa studené koupele tak jsem se tím směrem vydala.Mé představy se ještě zlepšili když jsem vyšla z poza křoví.Objevila jsem se u skáli z které padal vodopád do malého jezírka,které osvětloval srpek měsíce.
Byla to nádhera.Rozhlédla jsem se okolo sebe a hned jak jsem se ujistila,že mě nikdo nesleduje jsem se vysvlíkla a skočila do jezírka.Jak jsem už řekla.Byla to nádhera.Snažila jsem se ze sebe smít všechnu tu špínu a nakonec jsem si namočila i vlasy.No co jezírko vypadalo čistě.
Zrovna jsem si jen tak plavala,když jsem uslyšela šustění.Nevšímala jsem si toho,protože to mohlo být jaké koliv zvíře.
To byla,ale chyba.Někdo mi jednou rukou chytl ruce za zády a druhou přikryl pusu.¨

Divnej konec kapitoli co?No nic mam fofr.Prosím komentíky a hvězdičky.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kun56564 kun56564 | 13. ledna 2013 v 21:36 | Reagovat

další už se nemůžu dočkat já jsem málem ten týden nepřežila :D

2 saske8310 saske8310 | E-mail | 14. ledna 2013 v 18:55 | Reagovat

krasa takto to ukončit.rychlo pokračko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama