Labutí píseň 4

13. prosince 2012 v 14:21 | natalin |  Labutí píseŇ
Táák další díl.Vůbec nemam vymyšlenej konec tak to bude asi chvilu trvat.


Vešla jsem do haly a co mě překvapilo bylo to,že tam byl jen Sasuke.
"Máš minutu zpoždění."oznámil mi.
"Hnn snad se svět nezblázní."oplatila jsem mu a došla k němu.Přehlídl mou poznámku a zautočil na mě.
Vyhýbala jsem se jeho útokům a on zas mím.Studené kovy o sebe řinčely a odlétaly od nich malé jiskřičky.
Po půl hodině jsem se svalila na zem a těžce oddychovala.
"Hmmm.......umíš se dobře chránit."Uznal.Páni to je snad poprvé co Sasuke Uchiha někoho uznal!
"Teť vyskoušíme jutsu."Znovu na mě zaůtočil,ale tentokrát s chireidori.
Takle jsme trénovali další dvě hodiny i na něm už byla vydět únava.Párkrát jsem ho porazila já a hodněkrát on mě.
"Tak fajn pro dnešek končíme."ohlásil a zmizel.Taky jsem se přenesla do svého pokoje,kde jsem ze zachumlala do peřiny a pomalu usnula.

Další ráno......když o tom tak přemýšlím nejméně týden jsem nebyla venku.Musím se ho zeptat.
Pomalu jsem se vyhrabala z postele,oblékla se a chystala se vyjít ze dveří,ale do něčeho nebo spíš někoho jsem vrazila.
"Sakuro"chjo co zas chce?
"Hmmm?"
"Pojď se mnou."přikázal mi a zatahal za rukáv.
"Co?Kam?"začala jsem se trochu blbě vyptávat,ale on mě naprosto ignoroval.Vyšli jsme ven z pokoje a pokračovali dál chodbou po sídle.Je obrovské.Po pěti minutách jsme konečně vyšli kovovými dveřmi do krásného dne.Páni jako by mi četl myšlenky.Rozhlédla jsem se okolo sebe.Tráva byla krásně zelená,nahoře na skále hučel vodopád,který spadal do krásně modré řeky.Pokračovali jsme hloub do lesa a ž jsme se ocitli na krásné louce,kde se pyšně tyčili větve Sakur.
"Emmm co tu děláme?"zastavila jse se pod jedním stromem Sakury.
"Nevím myslel jsem,že potřebuješ na vzduch,ale jestli chceš jdem spátky."
"Ne to ne.....díky."můj hlas jsem donutila poděkovat a sedla si pod strom.Sasuke s mým překvapením vedle mě.
Je nějakej divnej.Poprví v životě se ke mě chová......hezky.Vždycky(nejen teť)se ke mně choval jako ke zvířeti.Říkal mi jak jsem otravná.No musím uznat,že jsem byla.Vždycky mě s Narutem zachraňovali a já......se samozdřejmě nechala.
Bylo dlouho ticho a nakonec promluvil on.
"Sakuro až to dokončíme chtěl bych obnovit klan."řekl se stále ledovým hlasem.Počkat.....obnovit klan?S kým?Tou rudovlaskou.Nedala jsem však své žárdlivé zděšení znát a odpověděla tak jako vždy.
"Hmmmm a co já s tim?"
Chvíli zaváhal,ale jen na malý okamžik pak to řekl....
"Nooo ty s tim máš hodně,protože bych chtěl s nějakou krásnou a silnou kunoichy."pořád jsem nechápala a koukala se na něj jak na debila.
"A ty jsi zatím ten nejlepší objekt."dopověděl a mě skoro vypadly oči z důlků.Ne jen z toho že já,ale i z toho jak mě nazval.....objekt.Prudce jsem vstala a už už chtěla odejít,ale on mě prudce přitiskl ke stromu a dal ruce podél mé hlavy.
"Myslíš si,že máš na výběr?"ušklíbl se a dobyvačně mě políbil.Odtrhla jsem se od něj a začala řvát.
"Nejsem žádnej tvůj majetek,aby sis se mnou dělal co chceš!!!"
"Tak to se pleteš dokud jsi tady.....jsi má hračka."a znova dobýval mě rty.Nechci to....začal mi sundávat tílko a už jsem před ním byla jen v síťkovaném tričku a černé podprsence.Byla jsem tak naštvaná.......
Najednou jsem to cítila....bodavou bolest v očích.Jako tísíc nožů.Odkopla jsem Sasukeho a držící se za hlavu jsem padla na kolena.Najednou to zničeho nic přestalo...Sassuke byl v tu chvíli u mě s výtězným ůsměvem.
"Hmmm zajímevé takže nejen silná a krásná,ale i s velice vzácným kekei genkai."
"C-co to říkáš?Jakým?"Vážně nechápu,co to říka,ale z toho jeho ůsměvu mám špatný pocit.
"No víš je to technyka očí stejně jako mám já,ale s naprosto jinými schopnostmi.Její název není znám."rozpovídal se jak bezcitná,chodící enciklopedie.To z toho má takovou radost?
"A jakými.....schopnostmi?"jsem tak zvědavá...chjo.
"Na to časem příjdeš sama."ušklíbl se.
"No jo možná mam jak ty říkáš vzácný kekei genkai,ale nestratim ho náhodou a ž budu napumpovaná tvou chakrou?"Jo mělo by se vytratit a měl by ho nehradit(stejně jako ostatní schopnosti)jeho sharingan.Takže nechápu proč má takovou radost.
"No to je jeho první výhoda....nic ho nemůže nahradit.Až po smrti."
"Jo,ale co se tedy stane s tvou chakrou?"vyzvídala jsem dál.
"Budeš mít obě."Chtěla jsem ještě neco říct,ale on mě už nenechal,chnňapl za ruku a rozešel se se mnou směrem do skrýše.

Od té doby se téměř nic nedělo.Pichl mi další dávku a.....je to téměř za mnou.Co asi dělá Naruto a Hinata.Jistě jsou spolu,láskyplně se procházejí ulicemi Konohy mezitím co já tu sedim na posteli a čučim do stropu.Začínám se bát,že se nikdy nevrátim.....domů.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pokemoniakademie pokemoniakademie | 14. prosince 2012 v 14:15 | Reagovat

nádhera tak dlouho jsem se těšila už se těším na další díl

2 saske8310 saske8310 | E-mail | 5. ledna 2013 v 10:13 | Reagovat

krasny diel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama